Vysvětlit dětem smrt nebo mlčet?

Rodiče často řeší dilema, zda být ke svým dětem zcela upřímní nebo pravdu v jejich vlastním zájmu zatajit či trochu upravit. Jak je tomu u traumatizujících situací, konkrétně o smrti? Je lepší říci dítěti, že tatínek nebo jiný blízký člověk odešel do nebe a nikdy už se nevrátí nebo je odbýt tím, že odjel na dlouhou služební cestu?

 
Mlčet není fér
Jelikož smrt je přirozenou součástí života, její utajování v rodině může přinést dítěti doživotní trauma.Myslíme si, že tříleté dítě nemůže nic chápat, ale naopak velmi dobře vnímá situaci v jeho nejbližším okolí, smutek a vážnost. Pokud s ním nekomunikujeme, může mít děsivé sny a představy. A v nejhorším případě může být dítě přesvědčeno o tom, že blízký člověk navždy odešel kvůli němu.

 
Pochopit není snadné
Ve věku do pěti let si děti myslí, že smrt lze zvrátit, že se dotyčný vrátí, nechápou, že čas je omezen. Zapojují do těchto myšlenek svoji fantazii a pohádkové bytosti a abstraktním způsobem se tak pokoušejí vyrovnat se ztrátou člověka.
Děti předškolního věku si už uvědomují nevyhnutelnost smrti,pociťují strach a otřásá to jejich světem.
Definitivní chápání smrti se pak vyvíjí až okolo deseti let.

Stejně jako pro dospělého je pro dítě v každém věku důležité umožnit mu truchlit, vzpomínat a nosit květiny a svíčky na hrob.

 
Dítě nevyčleňovat

Většina dospělých má tendenci se s dětmi o smrti nebavit nebo odsunovat tyto rozhovory na pozdější dobu. Nemůžeme je však vyčleňovat ani uchránit před tragédiemi života. Dítě se musí učit chápat, že svět není vždy idylický v tom, co lidem přináší. Při tomto chápání však stále musí cítit naši blízkost a bezpečí, které mu poskytujeme a musí mít možnost sdělit, co cítí a čeho se bojí. Jsou případy, kdy pravda za každou cenu nemusí být dětem řečena, v tématu nejtěžším buďme však raději upřímní.

Kategorie: Zábava